Thelocactus rinconensis ssp. palomaensis Pavlíček & Zatloukal, Kaktusy XXXX: 11 (2004).
Corpus simplex, globosum usque
applanato globosum, 120—170 mm
altum, 210 (—250) mm crassum, ad
apicem luteolo lanuginosum. Epidermis opace viridis. Costae plerumque
13, spirales, in tuberculis grosse dissolutae; tubercula erecta, apicem dilute
violacea, ab areolis deorsum obtuse
carinata; areolae transverse oblongae,
ca 7 mm longae. 4 mm latae, paulo
immersae, juventute pauce tomentosae. Spinae tantum in dimidio areolae
distali crescentes. Spinae centrales expresse longiorae et crassae quam spinae radiales, plerumque 2—4 in numero, 80 (—160) mm longae, subulatae,
basim 2 mm latae, in sectione transversali rotundatae, saepe cruciformae,
spinae juniores violaceis, vetustiores
canescentes, ad basim fìbratis usque
discissis, trasverse undulato-striatis.
Spinae radiales plerumque 4—7, spinae
in inferiore parte areolae plerumque 3,
breves, 2—5 mm longae, lutescentes, vel
nullis, alia in parte areolae centralis
crescentes, saepe 4 in numero, suberectae, 10—40 mm longae. Flores infundibuliformes, ca 50 mm longi latique,
tubus brevis; folia perianthii numerosa, purpurea, oblanceolata, biserialia
vel triserialia, externa atropurpurea
marginibus dilutis, interna in parte
centrali modo intensius colorata. Stylus luteus, ca 20 mm longus, stigma
decemlobum, luteum. Stamina stylos
multo breviora, ca 10 mm longa,
numerosa, lutea. Fructus carnosus, ellipsoideus, ad maturitatem atroviolaceus, 10—15 mm longus, 10—12 mm
latus, ad basim dehiscens, discendens;
pericarpium squamatum, solidum. Semina pyriformia, ca 1,5 mm magna;
testa nigra, verrucosa.
Typus: Mexico, Coahuila meridio-
orientalis, in declivo petroso calcareo
merid. a vico La Paloma, ad viam publicam no 57 inter oppida Saltillo et
Monclova, 1231 m s. m.; leg. P. Pavlíček et V. Zatloukal, 21.2.2003.
Holotypus: PR (Průhonice) No. 11900.
Charakteristika
Stonek jednotlivý, ploše kulovitý, až
210 (—250) mm široký a 120 (—170) mm
vysoký, epidermis tmavě zelená, na
vrcholech bradavek nafialovělá, temeno
pokryté nažloutlou vlnou.
Žeber nejčastěji 13, ve spirálách, rozdělená výraznými zářezy na jednotlivé
hrbolce, hrbolce vzhůru vztyčeny, na
spodní straně od areoly dolů opatřeny
tupým kýlem, na horní straně bradavky
s oválnou, asi 4 mm širokou a 7 mm
dlouhou, poněkud dovnitř vmáčklou
areolou se sporou, brzy mizející plstí.
Trny vyrůstají jen z vně směřující poloviny areoly; středové většinou 2—4, výrazně delší a silnější než okrajové, až
80 (—160) mm dlouhé, šídlovité, na průřezu okrouhlé, u báze asi 2 mm silné, do kříže postavené, šikmo z areoly směřující, horní až 80 mm dlouhé, mladé trny s nafialovělým nádechem, příčně vroubkované; starší trny už na třetí či čtvrté
areole od temene šednoucí, s vláknitě se
odlupujícím povrchem.
Okrajových trnů nejčastěji 4—7, z toho
ve spodní části areoly krátké až zcela zakrnělé, většinou 3, jen 2—5 mm dlouhé,
sklovitě nažloutle zbarvené, další okrajové trny ve vnitřní části areoly, nahoru směřující, častěji 4, asi 10—40 mm dlouhé.
Květ nálevkovitý, asi 50 mm široký
a vysoký, květní trubka krátká; okvětní
plátky temně purpurově zbarvené, kopinaté, početné, ve dvou i třech řadách
uspořádané, vnější okvětní plátky temně
purpurové se světlejšími okraji, vnitřní
okvětní plátky světleji purpurově zbarvené, s tmavším středním proužkem;
čnělka žlutá, asi 20 mm dlouhá, s 10 žlutými bliznovými laloky, které převyšují
prašníky asi o 10 mm, tyčinky početné,
žluté. Pozorovaná doba kvetení je konec
února, je ale pravděpodobné, že se kvetení v roce opakuje.
Plod soudkovitý, zprvu masitý, ve zralosti tmavě fialový, porostlý šupinami
(nejsou jiné než vnější šupiny), asi
10—12 mm široký; s tvrdým oplodím, ve
zralosti při bázi praskající a od rostliny
se oddělující.
Semeno černé, hruškovité, s bradavčitou testou, asi 1,5 mm velké.
Podle našich současných znalostí se vyskytuje na velmi malém areálu o velikosti asi 10 arů. V blízkém okolí se nevyskytují žádní další zástupci rodu Thelocactus.
Holotypus: PR (Průhonice) No. 11900,
sbírán 21. 2. 2003 (část rostliny — odříznutá bradavka s areolou a trny, celá rostlina s tímto bezvýznamným poškozením
zùstala na nalezišti), poblíž obce La Paloma, na mírném svahu, v nehlubokých
kamenitých půdách se skalnatým vápencovým podkladem, v nadmořské výšce
1231 m.
